Provence

Arles

Největší obec ve Francii (rozloha: 769 km2 - katastrálně k městu totiž patří většina neobydleného kraje Camargue) s mnoha krásnými stavebními památkami leží na dolní Rhôně, 40 km od jejího ústí. Město má svou královnu, je proslulé krásou svých žen, milují ho umělci, hostí nejstarší fotografický festival na světě a oplývá památkami od antiky po baroko.

Arles Své první slavné období prožila původní keltsko-ligurská a poté řecká osada za Římanů. Osada byla založena Řeky již v 6. století př.n.l. na levém břehu řeky jako obchodní pobočka Massilie (dnešní Marseille).
Ve 2. století př.n.l bylo Arelate neboli "město v bažinách" obsazeno Římany. Za Césara se stalo hlavním městem Provence ("Colonia Arelate Sextanorum") na křižovatce cest rhônským údolím a na spojnici mezi Itálií a Španělskem.
Za vlády Římanů bylo vybudováno opevnění, síť dlážděných ulic a akvadukt, který rozváděl vodu do městských kašen, veřejných lázní i soukromých domů. Město mělo i hygienická zařízení – např. dokonalou kanalizaci.

Kanál, který spojoval Rhônu se zálivem Fos přeměnil dosud jen říční přístav i v přístav námořní. "Řím Galie", jak bylo Arelate nazýváno, se stal prosperujícím střediskem (výroba látek, šperků, a zbraní), velkým trhem s produkty a výrobky celého tehdejšího civilizovaného světa.

Arelate se velmi záhy stalo důležitým centrem křesťanství v celém jihofrancouzském regionu. Již ve 3. století zde sídlil biskup a roku 308 si zde nechal postavit svou rezidenci císař Konstantin. Kolem r. 400 se stalo sídlem místodržitelství prefektury Galie (zahrnující též provincie Hispánii a Británii).

Arles Ve středověku bylo významným církevním střediskem, sídlem arcibiskupa a dějištěm 19 církevních koncilů. Ve 12. století se stalo sídlem arelatského království (zabíralo Burgundsko a část Provence), jež bylo součástí římsko-německého císařství. jako poslední se nechal v Arles korunovat Karel IV., který také krátce před svou smrtí v roce 1378 jmenoval říšským vikářem v Arelatu následníka francouzského trůnu, a položil tak oficiální základ pro pozdější spojení Provence s Francií.

Úpadek Arelate nastal po germánských a saracénských nájezdech. Politicky je nahradil Aix, hospodářsky Marseille.
Během 17. a 18. století bylo postaveno mnoho šlechtických domů, které dnes tvoří jádro historického centra.
Arles a jeho okolí je spojeno se jmény mnoha básníků a skladatelů (Mistral, Daudet, Gounod, Bizet) a především malíře Vincenta van Gogha, který zde strávil poslední dva roky života a namaloval tu přes 300 obrazů.

Památky

Arles Římský amfiteátr (Arenes) eliptického půdorysu, s kapacitou více než dvacet tisíc diváků, byl vybudován na nejvyšším místě města za období vlády císaře Vespasiána. Na jeho impozantním dojmu nemění nic ani skutečnost, že aréně dnes chybí nejvyšší patro. Čtyři věže pocházejí ze středověku, kdy Arabové přeměnili amfiteátr v pevnost. Není jen historickou památkou, ale neustále se používá. Dvakrát ročně se v něm koná La Feria – provensálská korida (o Velikonocích a v září během rýžových slavností).

Antické divadlo - pozůstatky antického divadla se nacházejí v blízkosti amfiteátru. Divadlo pocházelo z doby císaře Augusta a od 5. století sloužilo jako zásobárna kamene na stavby kostelů, hradeb a domů. Mělo 102 m v průměru a kapacitu 7 000 diváků. Dnes je zachován pouze fragment ochozu, přeměněný na citadelu (tzv. Tour de Roland), zbytky zdi scény a několik stupňů hlediště.

Konstantinův palác (Palais de Constantin) zvaný též Thermes de la Trouille, je ve skutečnosti zbytkem městských lázní s dobře zachovaným ohřívacím zařízením. Jsou to nejrozsáhlejší římské lázně (98 x 45 m), které se v Provence zachovaly.

Náměstí Place du Forum - zbytky římského fóra se dvěma korintskými sloupy

Elysejská pole (Les Alyscamps) – působivý zbytek původně římského a poté křesťanského hřbitova. Byl založen u silnice via Aurelia za hradbami města. Hřbitov se stále rozšiřoval, počet hrobů (ve třech vrstvách nad sebou) narůstal do tisíců. Vzniklo zde 17 kostelů a kaplí. Od renesance však začaly antické náhrobky mizet, páni z Arles jimi obdarovávali své hosty a mniši je užívali na stavbu kostelů a klášterů. Nádherná platanová alej lemovaná sarkofágy končí u částečně zříceného kostelíku St-Honorate (románská zvonice a tři karolinské náhrobky v apsidě).

Katedrála sv. Trofima (Église St-Trophime) – původní karolinský kostel z 9. století byl povýšen na katedrálu a v roce 1178 v něm byl korunován na arelatského krále Fridrich I. Barbarossa. Nejvzácnější je portál z 12. století zdobený plastikami Posledního soudu. Nacházejí se zde také cenné řezby ze slonoviny z 11. a 12. století. Jde o nejvýznamnější dílo románského umění uchované v Provence.

Arles Klášter sv. Trofima (Cloitre St-Trophime) – klášter kdysi určený jako obydlí kanovníků. Je vyhlášen především svojí křížovou chodbou se dvěma rameny románskými a dvěma rameny gotickými, pozoruhodnou plastickou výzdobou a unikátními zdvojenými nárožními pilíři. Hlavice sloupů jsou zdobené rostlinnými nebo figurálními motivy. Křížová chodba a přilehlé místnosti často slouží jako výstavní prostory pro moderní umění.

Espace Van Gogh - kulturní centrum s uměleckými předměty, nádvoří upraveno do podoby známé z obrazů Van Gogha

© 2006 Péťák
Zajímavé tipy:

Musée de l'Arles Antique - muzeum s druhým největším souborem křesťanských sarkofágů po Lateránském muzeu v Římě . Podzemí propojené s podzemními chodbami z 1. století př.n.l. v místě předpokládaného římského fóra.

Musée Arlaten – exponáty folkloru a lidového umění z Avignonu a z krajiny Camargue.

Musée du Riz - muzeum rýže

Musée d’art-païen (Muzeum pohanského umění) s exponáty římského výtvarného umění z arleských vykopávek (kopie nejslavnější zde nalezené sochy Venuše z Arles)

Muséé Réattu s kresbami malíře Pabla Picassa.